Speciální programy, poskytování informací, spolupráce při vývoji, výrobě a certifikování osobních ochranných i zdravotnických prostředků jsou příklady toho, jak Ministerstvo průmyslu a obchodu během pandemie koronaviru pomohlo a dál pomáhá nejen českým výrobcům. Spolupracuje také s akademickou obcí, například s Českým vysokým učením technickým v Praze. Díky těmto subjektům tak mimo jiné došlo k vývoji a výrobě respirátoru RP95-M či ventilátoru CoroVent.
Během pandemie koronaviru řada univerzit i firem inovovala vývoj a výrobu a zpravidla s pomocí moderních technologií se začala věnovat osobním ochranným a zdravotnickým prostředkům, které na trhu velmi chyběly. České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze vyvinulo například pipetovací roboty pro testování vzorků na COVID-19 a podílelo se na službě pro dobrovolné kurýry. Klíčovou roli, kdy se spojily vědecké, státní i firemní síly, s dopadem na celý svět, sehrál respirátor RP95-M z CIIRC ČVUT či plicní ventilátor CoroVent.
Aby se situace se zaváděním osobních ochranných a zdravotnických prostředků od tuzemských firem zlepšila, činí Česká republika celou řadu kroků. Od letošního července přibyl další subjekt, který může vydávat certifikaci osobních ochranných prostředků pro dýchací cesty. K dosavadnímu Výzkumnému ústavu bezpečnosti práce (VÚBP), který spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, Strojírenskému zkušebnímu ústavu, Výzkumnému ústavu v Ostravě, Textilnímu zkušebnímu ústavu a Vojenskému technickému ústavu, přibyl Institut pro testování a certifikaci (ITC).
Mnoho se podniká také pro certifikaci zdravotnických prostředků, která souvisí se zaváděním výrobků na jednotný evropský trh. V současné době v České republice působí podle „staré“ evropské legislativy pro zdravotnické prostředky (MDD) dva oznámené subjekty, a to Elektrotechnický zkušební ústav (EZÚ) a dříve zmiňované ITC. Je však naprosto nezbytné, aby byla Česká republika připravena i na nová evropská pravidla v dané oblasti, tzv. MDR.
Roli v celém procesu zavádění zdravotnických prostředků na trh sehrává i Státní ústav pro kontrolu léčiv. Konkrétně povoluje klinické zkoušky a registruje výrobce podle zákona ZP v Registru zdravotnických prostředků.