Strategické plánování krajů, měst v obecné rovině upravuje zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, z nichž vyplývají pravomoci v samostatné působnosti, vztahující se ke zpracování a realizaci krajských programů regionálního rozvoje. Ze zákona č. 248/2000 Sb. rovněž vyplývá možnost krajů a obcí vstupovat do procesu přípravy strategií regionálního rozvoje České republiky. Právní úprava je obecná a kromě oblastí podpory regionálního rozvoje v zákoně č. 248/2000 Sb., které jsou však pojaty velmi široce, v podstatě neomezuje postupy ani obsah zpracování strategických rozvojových dokumentů, současně však neposkytuje v těchto směrech vodítko.
Předkládáme velmi stručnou filozofii strategického plánování a popis kroků, které jsou součástí tohoto procesu. Termín „komunitní“ zde znamená, že celé město (region – komunita) se aktivně zapojí do určitého rozhodovacího procesu. Všichni klíčoví představitelé – tedy nejen volení politici, ale i zástupci podniků, institucí a občanských skupin – se musí dohodnout, jakou budoucnost si pro své město představují a současně i na tom, co musí (každý z nich) udělat, aby této budoucnosti dosáhli. Nezbytným předpokladem úspěšného strategického plánování je shoda, co je skutečně reálné a realizovatelné.
Strategické plánování dává příležitost systematicky se propracovat ke změnám k lepšímu. Jde o dosažení širokého konsenzu a přijetí sdílené představy o budoucnosti. Jde o tvůrčí proces, který nikdy nevede k předem daným, jasným závěrům, ale vždy přinese nové nápady, náměty a podněty. Strategické plánování je založeno na porozumění vnitřních silných a slabých stránek dané komunity, na shodě o budoucím vývoji a v neposlední řadě na kreativním řešení problémů.
Strategické plánování také představuje nástroj propojující volené zástupce s podnikateli a zástupci zájmových skupin při hledání společné představy o budoucnosti města. Je to cesta k vytvoření nových partnerství pro zlepšení místního prostředí a pro vytvoření konkurenceschopné pozice při řešení záležitostí, které ovlivňují kvalitu života všech občanů.
Strategické plánování je ucelená a na výběru priorit založená metoda ovlivňování budoucnosti komunity. Ucelenost této metody spočívá v úvodním rozboru místních podmínek, specifických vazeb uvnitř komunity a vnějších sil, které mají na místní ekonomiku vliv. Na druhé straně změny, ke kterým má dojít, jsou plánovány tak, aby ovlivnily místní rozvoj jako celek prostřednictvím konkrétních vybraných akcí. Tím je dán selektivní ráz procesu strategického plánování. Jelikož kapacity a zdroje dostupné v komunitě jsou vždy nějakým způsobem omezené, strategické plánování musí vyhledávat a vybírat vždy ty oblasti, cíle a aktivity, které jsou nejpotřebnější, nejspolehlivější a nejproveditelnější.
Strategické plánování kombinuje dlouhodobé perspektivy a krátkodobé akce. Jeho proces zohledňuje vzdálenou budoucnost při formulaci myšlenek vize. Zároveň je nutné reagovat na aktuální ekonomické, sociální a politické změny, které se objevují takřka každý den a lze je jen těžko předvídat. Hlavním smyslem takového plánování je tedy vytvořit racionální základ pro dosažení obecné dohody o konkrétních cílech, které je možné realizovat v období tří až pěti let, což je horizont většiny strategických plánů.
Strategické plánování není ani nový, ani tajuplný recept. Od jiných forem plánování se liší v prvé řadě akčním pracovním harmonogramem, který je nedílnou součástí procesu. V kontextu současného vývoje je strategické plánování typicky spojováno s ekonomickým rozvojem, postup se ovšem hodí i pro další témata. V praxi mnohé menší obce těžko rozlišují mezi strategickým plánováním ekonomického rozvoje a plánováním v sociální oblasti.
Prezentace
Osm kroků strategického plánování
1. Začínáme
Po důkladné analýze „stakeholderů“ sezve starosta skupinu klíčových osobností, která přebere zodpovědnost za řízení procesu plánování a vytvoří komisi pro strategii. Účastníci budou reprezentovat různé názorové a zájmové skupiny ve městě: firmy, instituce, školy, občanská sdružení a další.
2. Seznámení s prostředím
Komise zhodnotí současnou situaci města na základě dostupných informací tak, aby dosažená rozhodnutí byla založena na faktech. Jako podklad poslouží údaje z Českého statistického úřadu a SLDB, ale i jiná demografická a ekonomická data používaná pro řízení obce přehledně zpracovaná v tzv. profilu města. Ten bude doplněn o reprezentativní průzkum názorů klíčových skupin (obyvatel, podnikatelů).
3. Určení prioritních (kritických) oblastí
Po seznámení se s aktuální situací a projednání představ budoucího rozvoje se komise shodne na oblastech, jejichž řešení nejvíce ovlivní budoucí konkurenceschopnost města. Jako své první strategické rozhodnutí tak komise určí 3–4 prioritní oblasti, jejichž řešením se bude dále zabývat.
4. Vnější a vnitřní analýza (SWOT)
Analýzy a průzkumy zpracované v 2. kroku budou doplněny a uzavřeny SWOT analýzou. Specifikem komunitního strategického plánování je to, že se vnitřní analýza provede pouze ve vybraných kritických oblastech. Tím se stanoví jak zdroje, na kterých je možné strategii stavět, tak největší problémy, které je nutné řešit. Vlivy mimo kontrolu obce, které představují jak hrozby, tak i příležitosti pro budoucnost potom patří do externí analýzy.
5. Strategický plán
Strategický plán připraví pracovní skupiny pro jednotlivé kritické oblasti. Obsahuje dlouhodobé záměry, specifické cíle a konkrétní úkoly stanovené na základě konsenzu všech zúčastněných.
Záměry jsou obecné výroky, jakému scénáři dává město v dané oblasti přednost (např. „Budeme atraktivní adresou pro mladé absolventy škol a jejich rodiny.“). Poskytují rámec pro hledání konkrétních cílů a úkolů.
Cíle jsou specifické projekty a programy, jejichž realizace naplní stanovené záměry. Jsou podstatou každého plánu a musí být měřitelné, dosažitelné a realizovatelné, někdy se používá zkratka SMART.
Úkoly představují konkrétní kroky, jak dosáhnout jednotlivých cílů. Obsahují rovněž termíny realizace a určují nezbytné lidské i finanční zdroje a osoby zodpovědné za dosažení jednotlivých cílů. Identifikace těchto zdrojů je rozhodující pro možnou i skutečnou realizaci každého plánu.
6. Prioritizace a schválení plánu
Záměry, cíle a úkoly, na kterých se dohodly jednotlivé týmy jako na způsobech řešení rozhodujících problémů, tvoří pak vlastní strategický plán. Komise určí priority jednotlivých cílů, aby zajistila, že zdroje budou přednostně přiděleny těm projektům a programům, které byly posouzeny jako nejdůležitější a u kterých je největší předpoklad úspěšné realizace. Významnou podmínkou realizace je schválení plánu nejen komisí, ale orgány města/regionu (zastupitelstvo).
7. Realizace programu
Nejdůležitějším aspektem úspěšného strategického plánování není vlastní plán, ale míra, do jaké je splněn. Posledními úkoly komise je přijetí plánu realizace a ustanovení řídícího výboru, který bude dohlížet na plnění plánu. Výbor bude zodpovědný za průběžné sledování realizace cílů a za dohled nad plněním časového plánu. S realizací by se mělo začít okamžitě po přijetí plánu zastupitelstvem, aby se využilo impulsu a nadšení, které přirozeně vzniká v průběhu procesu strategického plánování.
8. Monitorování a aktualizace programu
Program rozvoje je živý dokument, který je nutné sledovat a aktualizovat, aby bylo možné modifikovat harmonogram samotné realizace podle měnících se podmínek. Komise pro strategický rozvoj se opět sejde po uplynutí jednoho roku od doby, kdy byl plán přijat. Prověří pokrok v realizaci a vyhodnotí změny podmínek ve městě nebo v okolním prostředí. Tyto změny totiž mohou zapříčinit změny v plánu.
Vztah strategického a územního plánování
Strategický a územní plán představují dva rozvojové dokumenty komplexního charakteru, které by měly mít dlouhodobou platnost. Týkají se stejného území a do určité míry i stejných témat, ale z jiného úhlu pohledu; jejich vzájemná návaznost je proto jedním ze základních požadavků a zároveň předpokladů pro management rozvojových záměrů. Vztah obou plánovacích dokumentů je složitý: ani jeden z nich nelze považovat za nadřazený nebo podřízený druhému.
Územní plán na určité úrovni by tak měl respektovat plán strategický stejné úrovně a naopak. Pro strategický plán musí být určující limity území stanovené územní dokumentací a pro tvorbu územního plánu je třeba znát záměry využití daného území stanovené strategickým plánem. Za ideální stav je považována tvorba obou dokumentů ve stejném období tak, aby se mohly vzájemně ovlivňovat a propojovat již při svém vzniku.
Na úrovni obcí se zdá být optimální změna systému komplexního plánování (nazývaného jako „koordinované plánování“ a sestávajícího ze strategického a územního plánování) tak, aby na sebe v uzavřeném cyklu navazovaly základní prvky plánování představované obecnou strategií (udržitelného) rozvoje, územním plánem a sledováním (udržitelného) rozvoje obce pomocí sady určených indikátorů. Ve vztahu ke kvalitě koordinovaného plánování je klíčový také prvek otevřenosti celého procesu plánování vůči veřejnosti.